Návrat na hlavní stranu FRANCAIS POLSKI DEUTSCH ENGLISH ČESKY
 

PONDĚLNÍ GLOSY 13.05.2019

Miroslava Macka

Jako katastrofální označil český premiér Andrej Babiš (ANO) údaje o potravinové a zemědělské soběstačnosti České republiky, praví suchá zpráva.
Připomíná mi to bajku o tchořovi, který se nakvartýroval do zaječí nory a pravil, že neodejde, dokud ten smrad nevyprchá…

Jiřímu Fajtovi, který byl odvolán z místa ředitele Národní galerie (NG) kvůli smlouvě za milion, kterou s ním za jeho šéfování galerie uzavřela, nabídl jeho nástupce post finančního ředitele této instituce. V neděli to uvedla Česká televize. Předseda ČSSD Jan Hamáček to označil přinejmenším za neobratné. Poznamenal, že ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) má v poslední době jisté problémy.
Tolik další zpráva. Přesnou diagnózu ministra Staňka pochopitelně neuvádí, mohlo by to v době řádění GDPR způsobit jisté problémy.

Historik Vlastimil Vondruška vzal deset slibů, se kterými jsme vstupovali do EU, a porovnal je s realitou.

1. Bude plně zachována národní suverenita. Především pod tlakem Německa a jemu přisluhující Francie roste tlak na předávání pravomocí v řadě důležitých politických oblastí do Bruselu. Ideálem, k němuž Evropská unie směřuje, je vytvoření evropského superstátu, v němž se rozmělní původní národní státy.

2. Jde o společenství rovných, v němž se bude respektovat hlas každého člena. Podle pozdější ústavy však lze menšinu přehlasovat kvalifikovanou většinou. I když to funguje už delší dobu, fatálně jsme si tohle uvědomili v současné migrační krizi, kdy se nám vnucují kvóty pro přijetí běženců a v dohledné době prý snad i povinná výše sociálních dávek, jednotná pro běžence v celé Evropě.

3. K obchodní a hospodářské integraci přispěje jednotná měna - euro. Naštěstí naše tehdejší vlády hospodařily tak socialisticky, že jsme nesplňovali kritéria pro jeho zavedení. Nesplňovala je ovšem třeba ani Belgie, ale jak by to vypadalo, aby se v Bruselu neplatilo novou měnou? Takže podle zásady, všichni jsem si rovni, ale někteří rovnější, my ho nedostali, ale prominentní členové ano. Bohu dík, že to tak dopadlo, protože současné euro je zjevně finančně nejistý projekt, který by nám teď Brusel rád vnutil, ale naštěstí nemáme jen servilní politiky, ale také rozumné národohospodáře a finančníky. Proč bychom se stávali členy eurozóny a platili všechny její špatné investice a politicky motivované dotace? Navíc bude po zhroucení některých velkých členů eurozóny mnohem hůře než v případě Řecka.

4. Jednotný a svobodný evropský trh umožní našim výrobcům se na něm lépe uplatnit. To se říkalo. Rubem téhle myšlenky je, že se obráceně mohou na našem trhu uplatnit i jiní, kteří sem vozí nekvalitní šunty za nízkou cenu, případně zboží dotované podle jakýchsi ujednání v Bruselu z unijních či státních peněz, takže se likvidují drobní čeští a moravští výrobci. Neplatí to samozřejmě všeobecně, ale jsou komodity, kde je situace rok od roku horší, především v zemědělství, v potravinářském, textilním, hutním i strojírenském průmyslu. A to, co prosperuje, to vesměs získali zahraniční majitelé.

5. Zrušením hranic se odbourají překážky v obchodování i turistice. Jaksi se ovšem zapomnělo, že po zrušení ochrany hranic nebude nikdo chránit naši bezpečnost, což umožní nekontrolovaný příliv zločinců, teroristů a neuvěřitelného množství nájezdníků, kteří chtějí vysávat štědrý sociální systém. Realita letos je taková, že klesá zájem o turistiku v zahraničí, neboť v evropských letoviscích už není zdaleka tak bezpečno, jak bývalo. Některé země budují na ochranu vlastních hranic zátarasy. A bude hůř!

6. Vznikne demokratický, moderní a funkční systém řízení evropských záležitostí. V Bruselu je dnes zhruba 50 tisíc úředníků, z nichž 10 tisíc má mzdu vyšší než anglický premiér. V rakouském tisku se nedávno objevila analýza, jak rok od roku dramaticky stoupají náklady na provoz bruselské administrativy (naše veřejnoprávní média ještě nedorostla tomu, aby si podobných věcí všímala). Na bruselskou administrativu je ovšem vázán dramatický růst domácích úředníků, kteří s Bruselem komunikují, posílají výkazy, rozpracovávají unijní předpisy, řeší dotace. Další místa vznikla proto, že nám Brusel vnutil služební zákon (třeba naprosto zbytečný zástup státních tajemníků). Slibovaný moderní funkční systém má svůj obraz v tragikomické neschopnosti Evropské komise a periodických blamážích evropských summitů.

7. Evropská politika bude mít ve světě podstatně větší váhu. Na to se dá říci snad jen: „Hahaha!“ Není fatálnějšího nebezpečí, než panovník, který nechápe, jaké jsou jeho skutečné mocenské prostředky a reálná politická síla.

8. Zvýší se životní úroveň a brzy doženeme západoevropské země. Jak řekl Winston Churchill: „Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.“ K vyrovnání mezi Západem a Východem opravdu pomalu dochází. Bohužel kráčíme spíše cestou druhou. A to, že se u nás žije celkem dobře, není rozhodně zásluha politiků, ale naše vlastní, protože jsme to my, kdo pracujeme, tvoříme a platíme daně. Politici tvrdí, že bez nich bychom třeli bídu s nouzí. Jenže je to právě obráceně, a pokud se někomu u nás daří mzdově opravdu stále lépe a lépe, jsou to politici a někteří úředníci. A jediná vrstva u nás, která se už blahobytem vyrovnala Západu, jsou naši zástupci v Bruselu.

9. Brusel nám bude dávat peníze, abychom si vybudovali moderní infrastrukturu silnic, podniků a služeb. Systém evropských dotací je ona živná půda korupce, která dnes trápí veřejnou sféru v celé Evropě. Je to neuvěřitelný tunel, v němž mizí obrovské částky peněz a na který jsou přisáti rozmanití poradci, grantové agentury a podvodné firmy kamarádů politiků. To, že se někde něco málo podařilo, to jsou samozřejmě dobré zprávy, ale pokud spočítáte opravdové náklady na to všechno, pak už ty zprávy rozhodně tak dobré nejsou. A co se za dotace pořizuje? Kromě jiného se pořádají nekonečné rekvalifikace sociálně nepřizpůsobivých, kursy genderu a lidských práv, stavějí se cyklostezky (za cenu kosmodromů), do různých institucí se pořizuje předražené a většinou často zbytečné technické vybavení a stavějí se silnice, které se musí každé dva roky opravovat. A to nemluvím o soukromých golfových hřištích, luxusních penzionech a podobných „nezbytnostech“. Pokud bychom si o těchto penězích rozhodovali jen my sami, tvrdím, že všechno by vyšlo levněji a peníze by šly jen na to, co opravdu potřebujeme (pokud by o tom ovšem nerozhodovali současní politici, neboť každý jistě ví, kdo a kde má máslo na hlavě).

10. Staneme se Evropany. Už tehdy jsem se divil, jak se můžeme stát Evropany, když jsme jimi byli vždycky. Žijeme v Evropě, co jiného bychom byli? Umíme se mýt, používáme hygienické prostředky, naučili jsme se číst a psát, známe jazyky, čteme knihy (v průměru víc než v západoevropských zemích), někteří z nás si umějí uvázat i kravatu a mnohé naše dámy používají stejné parfémy, jaké můžete cítit v Cannes a ve Windsoru. V čem se tedy staneme Evropany? Diskuse na tohle téma se v poslední době přiostřuje a v komunistickém duchu třídní nenávisti plivou fanatičtí stoupenci evropanství jedovaté sliny na „Putinovy agenty“, kteří nepochopili velikost jejich evropanských myšlenek. Po pravdě řečeno, já sám jsem nikde nenašel racionální zdůvodnění ani přesnou analýzu, co to evropanství doopravdy je, kromě poslušnosti vůči Bruselu a nenávisti k vlastenectví.

DALŠÍ INFORMACE: MACEK Miroslav (1944)
Zveřejněno 13.05.2019
















Fulltext
Copyright 1998-2019 © infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule