Návrat na hlavní stranu FRANCAIS POLSKI DEUTSCH ENGLISH ČESKY
 

Archeologický výzkum kostela sv. Kateřiny

Archeologický výzkum kostela sv. Kateřiny

Dnes malé, téměř nenápadné východomoravské městečko Kelč má své historické kořeny zapuštěny hluboko v dávné minulosti. Dlouhý a mnohdy velmi dramatický dějinný vývoj tohoto města k sobě z pochopitelných důvodů poutá pozornost jak profesionálních historiků, tak i nadšených vlastivědných badatelů, hrdých místních patriotů a samozřejmě také archeologů. Ti v poslední době zaměřili svou pozornost na Kelč hned dvakrát. V loňském roce proběhl v ulici Na drahách v souvislosti s výkopovými pracemi sondážní průzkum reliktů dřevěné stavby z 13. století, která byla s největší pravděpodobností kovářskou dílnou. V roce letošním, v době od 7. července do 11. září, proběhl rozsáhlý archeologický výzkum kostela sv. Kateřiny. Ten byl vyvolán připravovanou generální rekonstrukcí tohoto památkově chráněného objektu. Protože se připravované rekonstrukční práce (sanace vlhkého základového zdiva) dotklo i podpovrchových partii stavby, bylo nutno vést výzkum tak, aby bylo prozkoumáno a řádně zdokumentováno vše, co země ukrývá a co by stavební výkopy mohyl nenávratně zničit. Výkop byl veden metodou klasických kopaných sond, které byly umístěny vně i uvnitř stavby tak, aby mohly zodpovědět pokud možno všechny otázky, v souvislosti se stavbou vyvstávající.

Nutno zmínit, že se archeologický výzkum mohl částečně opřít o výsledky stavebně historického průzkumu, který zde proběhl na jaře roku 1997. Jeho největším přínosem (vedle precizně zpracovaných archivních pramenů k minulosti objektu) bylo zjištění skutečnosti, že základy dosud stojící stavby jsou reliktem kostela mnohem staršího dle závěru zmíněného průzkumu pravděpodobně ze 14. století.

Kromě průzkumů souvisejících kulturních vrstev sledovaly venkovní sondy (celkem 6) hlavně dalších průběh a rozsah tohoto starší zádového zdiva. Šlo zejména o ověření, zda současné půdorysné schéma kostela je totožné se starší fází. Výzkumem bylo zjištěno, že nikoli. Byla zachycena kompletní jižní (epištolní) strana starší stavby a na ni kolmo navazující strana východní, která je ukryta uvnitř kostela pod základy současného vítězného oblouku. Dnešní presbytář má v základech charakterově naprosto odlišné zdivo (hrubě opracovaný lomový kámen kladený na vápennou maltu), které je ke starším základům přizděno "na spáru". Jedná se pravděpodobně o přístavbu z doby, kdy objekt rekonstruoval a přebudoval v 80. letech 16. století olomoucký biskup Stanislav Pavlovský. Severní strana kostela zachycena nebyla a stranu západní překryla někdy mezi lety 1771 1806 přístavba věže se šnekovým schodištěm. Ač tedy neznáme kompletní půdorys staršího kostela, máme důvod se domnívat, že neměl presbytář ve smyslu architektonicky samostatně zpracovaného prostoru. K tomuto závěru nás vede zejména objev základů oltářní mensy, přiléhající zevnitř k zmíněné východní zdi.

Dalším významným objevem bylo zachyceni mohutného zdiva (šířka 135 140 cm, v rozšířeném předzákladu dokonce 190 cm), které je na spáru přizděno k jv. nároží starší stavby a je od něho vedeno zhruba jižním směrem, pravděpodobně až na sousední pozemek. Výzkumem bylo zachyceno 6 m této zdi. Použitým materiálem i morfologicky se tato zeď do jisté míry podobá základovému zdivu staršího kostela. Usuzujeme z toho, že patrně vznikla nedlouho po něm a snad i částečně ze zbylé ho stavebního materiálu. Máme tak před sebou buď relikt zrušeného kláštera (o něm je nejasná zmínka z roku 1786) nebo, a to spíše, část městského fortifikačního systému, do něhož byl kostel sv. Kateřiny svou východní zdí organicky včleněn. 0 tom, zda se však skutečně jedná o hradební zeď, by však mohl přinést informace pouze další cílený archeologický výzkum.
K výše uvedeným skutečnostem jen dodejme, že městu Kelči nařídil vystavět hradby už biskup Mikuláš z Riesenburku v roce 1389. Teorii hradby se zdá potvrzovat i nalezená situace v sondě za vnější zdí dnešního presbytáře. Mohutné navážkové souvrství zde objevené je možno vykládat i jako zásyp hradebního příkopu. Ten se patrně podepsal na statických problémech presbytáře (v roce 1852 musel být kompletně renovován), o kterých víme z písemných pramenů. V sondě dále objevené pozůstatky dřevěných pilot a zpevňovacích zídek napovídají, že byly činěny pokusy zabránit "ujíždění" zdiva presbytáře do nějaké terénní deprese snad hradebního příkopu.

Terénní část archeologického výzkumu kostela sv. Kateřiny sice skončila, nastupuje však fáze laboratorní a kabinetní, která má za úkol vyhodnotit získaný archeologický materiál. Výzkum přinesl zejména poměrně bohatý korpus středověké keramiky (nejstarší se hlásí do 11. 12. století), železných předmětů, zvířecích kostí i lidských pozůstatků. Aby naše poznání získaného materiálu bylo úplnější, musí být provedeny příslušné odborné analýzy: antropologická, osteologická, metalografická, petrografická, paleobotanická, etc. Až po vypracování těchto odborných expertiz a vyhodnocení získané keramiky budou moci být učiněny definitivní závěry, které budou zakomponovány do konečné nálezové zprávy.

Závěrem tohoto malého informativního příspěvku bychom chtěli vyslovit dík všem, kdo se jakkoli zasloužili o zdárný průběh referovaného archeologického výzkumu.
Jenom skutečnost, že těchto lidí bylo opravdu hodně, nám zabraňuje v tom, abychom uvedli konkrétní jména.
A jako definitivní doušku připojujeme vzkaz všem těm, kdož jsou roztrpčeni skutečností, že nebyla nalezena ona tajuplná podzemní chodba, spojující kostel se zámkem a běžící někam daleko za obvod města: nezoufejte, neboť žádný archeologický výzkum neobjeví VŠE!

Mgr. Pavel Stabrava archeologické odd. PU v Ostravě

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Eliška Černochová (Beskydy-Valašsko) 56, 09.03.2010 v 11:27 hodin
















Fulltext
Copyright 1998-2018 © infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule