Návrat na hlavní stranu FRANCAISPOLSKIDEUTSCHENGLISHČESKY
  Království perníku

Historie města Šťíty [ Historie (archivní dokument) ]

Město, které se až do roku 1947 nazývalo Šilperk, což byla jen česká verze německého Schildberg, bylo potom dočasně přejmenováno místními obyvateli na Žalkov, název se však neujal a od roku 1949 došlo k jeho oficiální změně na Štíty. Německý název lze přeložit jako zaštiťující či ochraňující kopec a přeneseně hrad. Městským znakem je osmihrotá zlatá hvězda s osmi malými hvězdičkami v červeném poli.

Historické jádro města vzniklo na okraji nejvýchodnějších výběžků Orlických hor, které se táhnou od Suchého vrchu na jih k Lázku, a na ostrohu nad říčkou Březnou (střední nadmořská výška 450 m). K původnímu centru s náměstím přibývaly postupně předměstské části Dolní a Horní Ulice, Na hutích a Na pustině. V posledních desetiletích byly ke Štítům administrativně připojovány okolní obce, napřed v roce 1976 Heroltice a Crhov, od roku 1980 Březná s Březenským Dvorem a nakonec v roce 1985 nelogicky i územně nesouvisející a poměrně vzdálené Horní Studénky a zejména Zborov; poslední dvě obce se však v letech 1990 a 1992 opět osamostatnily. Bývalý katastr 1395 hektarů (po předání 62 ha Horním Studénkám v roce 1923) se tak rozrostl na 4036 hektarů (roku 1991 2993 hektarů). Západní okraj štíteckého katastru tvoří zároveň zemskou hranici mezi Moravou a Čechami.

Štíty nebyly nikdy větším městským střediskem a v posledním století se navíc počet zdejších obyvatel spíše snižoval. Městečko s přibližně 2000 usedlíky po roce 1848 zaznamenalo do roku 1900 pokles na 1858 osob v 304 domech a do roku 1930 na 1567 osob v 306 domech; o mnohém svědčí i stagnace v celkovém počtu domů. Bylo to sice převážně německé město, ale česká menšina se zde stále zvětšovala (např. ze 77 Čechů v roce 1880 na 489 v roce 1930), a to až na jednu třetinu všech občanů před rokem 1938. Po válce a odsunu německých obyvatel nebyl Šilperk příliš přitažlivý pro nové osídlence, takže v roce 1950 zde bylo jenom 959 obyvatel ve 274 domech. Po připojení okolních obcí (bez Horních Studének a Zborova) vzrostl v roce 1980 počet obyvatel celkově na 2127 a při posledním sčítání v roce 1991 tu žilo ve 391 domech 1989 obyvatel, z toho v samotném městě ve 253 domech a 465 bytech 1487 obyvatel. Částmi Štítů jsou vedle města bývalé obce Březná, Crhov a Heroltice.

Nejstarší listina o Šilperku, dochovaná v pozdějším opise, byla datována rokem 1278 a šlo vlastně o privilegia pro šilperského rychtáře, kterému bylo svěřeno vedle městečka i 15 vsí v poměrně širokém okolí. Po roce 1308 patřil Šilperk, roku 1334 již výslovně uváděný jako město se třemi vesnicemi (Jakubovicemi, Březnou a Písařovem), pánům ze Šternberka, mj. také majitelům nedalekého Hoštejna a Zábřeha, kteří však dávali šilperské zboží často do zástavy. U Šilperka tehdy pracoval železný hamr, zřejmě se v okolí dolovala železná ruda, a u Mlýnice byly skelné hutě. Za husitských válek se město, které v té době patřilo k největším v kraji, aspoň částečně počeštilo.

Šternberkové, jejichž znamení vešlo do městského znaku, prodali v roce 1464 část šilperského statku, který se během doby rozrostl, k panství Zábřeh. V roce 1480 odkoupil od Albrechta ze Šternberka druhou část český šlechtic Jan z Dalčic. Vedle městečka s tvrzí a kostelem to bylo jedenáct vsí, hamr nad Šilperkem a skelné hutě. Od té doby se zde vystřídalo několik dalších rodů až do roku 1624, kdy byl celý majetek zabaven Janu Odkolkovi ml. a přidělen Lichtenštejnům, kteří jej připojili k rudskému panství. Za třicetileté války bylo město velmi zpustošeno, zejména Švédy roku 1646, a ze zdejšího hradu či hrádku zůstaly jenom rozvaliny. Mezi členy městské obce získávali stále větší převahu němečtí osadníci, takže v roce 1677 podle lánového rejstříku byla mezi 104 usedlými (z toho 4 novousedlíci) jenom asi třetina s českými jmény, z 29 lánů bylo obděláno jenom 13.

Městečko začalo postupně ztrácet na významu, i když zůstalo i nadále řemeslnickým, především plátenickým střediskem pro bezprostřední okolí. Roku 1744 bylo téměř celé vypáleno pruským vojskem. Musel být postaven i nový farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Škola je zde uváděna již roku 1672. Šilperk v roce 1799 a 1802 postihly další velké požáry. V okolí se stále ještě dolovala železná ruda, ale nevznikl zde žádný větší průmyslový podnik. V roce 1834 měl Šilperk 318 domů a 1783 obyvatel.

Po revolučním roce 1848 se Šilperk stal střediskem soudního a berního okresu, který patřil k politickému okresu Zábřeh. Úřady byly umístěny v budově uprostřed náměstí z roku 1 857, která sloužila zároveň i jako radnice. Konkurence průmyslu a strojů zapříčinila hlubokou krizi šilperského přadláctví a plátenictví, ze které se městečko již nevzpamatovalo a zařadilo se i s okolními vesnicemi k nejchudším oblastem severní Moravy. Navíc postihl Šilperk roku 1889 opět velký požár.

Textilní průmysl se uchytil spíše v severní části údolí Březné, zejména v Červené Vodě. Teprve v roce 1872 byla postavena první významnější silniční spojnice přes Šilperk do Lanškrouna. V roce 1899 byla sice otevřena lokální železniční trať ze Šilperka do Králík a do Dolní Lipky, ale ta měla jen místní význam. Ve městě vzniklo několik poměrně malých podniků, spíše řemeslných závodů, a to až ke konci 19. století. Část obyvatel nalezla obživu v domácké výrobě kartáčů, punčoch a jiného zboží, z větších závodů tubyla pila s výrobou beden a lepenky, tírna lnu a cihelna. Po roce 1918 vznikla v Šilperku menší továrna na výrobu kartáčů a české kartáčnické družstvo Sedok.

Za této situace mělo v hospodářském životě města stále značný význam zemědělství, kterému se věnovali i mnozí usedlíci kolem náměstí. V roce 1900 bylo v šilperském katastru obhospodařováno celkem 1388 hektarů půdy, z toho přes 900 ha tvořila poměrně málo úrodná pole; také počet 70 koní a 542 krav svědčí o značném významu tohoto odvětví v životě města.

Až do roku 1918 měli rozhodující slovo ve městě reprezentanti německého obyvatelstva. Česká menšina si sice vymohla již v roce 1909 zřízení vlastní obecné školy, ale větší vliv získala až za první republiky, kdy byla v Šilperku otevřena i česká měšťanská škola, odborná zemědělská škola a nakonec i škola pro ženská povolání.
Také politický a spolkový život se v městečku až na několik výjimek stále výrazněji rozděloval podle národnostní příslušnosti. Mezi německými voliči měla nejvíc přívrženců napřed křesťanskosociální strana, ale dost občanů hlasovalo i pro nacionalistické strany. Ve volbách v roce 1935 zvítězila i zde Henleinova Sudetoněmecká strana, i když ne tak jednoznačně jako v jiných německých místech. Vzhledem k sociálním podmínkám si udržela relativně značný vliv u německých dělníků KSČ. České hlasy byly rozděleny vždy mezi několik stran.

V říjnu 1938 byl Šilperk s celým soudním okresem začleněn do oblasti tzv. východních Sudet s landrátem v Zábřehu. Mnoho Němců muselo položit život za Hitlera na různých frontách druhé světové války. Česká menšina byla umlčena a všechny české školy byly zavřeny. Město bylo osvobozeno až 9. května 1945 a potom v poměrně krátké době změnilo podstatně svou tvář, když sem přišli z okolních obcí čeští osídlenci a německé obyvatelstvo bylo odsunuto.

Ani po roce 1948 nevznil ve Štítech i okolí nějaký větší průmyslový podnik. Roku 1949 byl zrušen i okresní soud. Ze starších závodů se udržela pila a dřevovýroba, cihelna, tírna Inu, výroba kartáčů a pekárna, nově byl postaven počátkem sedmdesátých let jen malý kovopodnik a zřízena družstevní výrobna konfekce. Poměrně chudé zemědělství prožívalo těžkou dobu již v rukách nových osídlenců a jeho krize se ještě prohloubila po založení menšinového JZD v roce 1951. Situace se změnila k lepšímu až po zřízení Státního statku Štíty v roce 1964, který začal obhospodařovat kolem 3600 hektarů půdy v katastru města i v okolních vesnicích.

Po osvobození v roce 1945 byly ve Štítech obnoveny české školy, jen rodinná škola byla zrušena a zemědělská odborná škola byla přeměněna na zemědělské odborné učiliště. V roce 1949 zde byl zřízen okresní dětský domov. Nyní je ve Štítech vedle základní školy a zvláštní školy internátní výchovný ústav mládeže s léčebnou péčí. Je zde pošta, železniční stanice, kino, zdravotní středisko a katolická fara. Postupně byla přece jen zlepšena i turistická přitažlivost městečka, např. vybudováním nákupního střediska, sportovního areálu, koupaliště a kempinku. V roce 1990 bylo ve Štítech celkem devět obchodů, ale jenom jedno pohostinství a dvě ubytovací zařízení (vedle kempinku).
Z historických památek je nejdůležitější zdejší barokní farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1755, který musel být částečně opraven po zmíněném požáru roku 1889. Morový sloup na náměstí z roku 1716 byl obnoven v roce 1868. Chráněna je i socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí z roku 1732 a socha sv. Anny u hřbitova z roku 1769, jakož i původně renesanční radnice, upravená roku 1734 na barokní měšťanský dům (čp. 38). Vlastivědná tradice předpokládá, že za kostelem existovala středověká tvrz. Zbytky další tvrze, která není doložena v písemných pramenech, se dochovaly v lese nad řekou Březnou (14.-I5. stol.). Na budově školy je umístěna busta Josefa Kocourka (1909 až 1933), učitele a levicového spisovatele, který zde působil a inspiroval se tu k napsání knihy Zapadlí vlastenci 1932.

K 700. výročí založení města napsal učitel a spisovatel, rodák z Horních Studének, Václav Rýznar publikaci s názvem "Štíty 1278 - 1978”. V ní zasvěceně provází čtenáře historií Štítů od 13. století do dneška.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.stity.cz

AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 05.08.2003 v 14:55 hodin
















Copyright 1998-22 © infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule