Návrat na hlavní stranu FRANCAIS POLSKI DEUTSCH ENGLISH ČESKY
 

Přírodní zajímavosti Rýmařoova a okolí

Okolí Rýmařova je značně členité. Území spolu s přidruženými částmi má nadmořskou výšku od 400 m n.m. na jihu pod soutokem Stráleckého potoka s Oslavou do 840 m n.m. u Hřibovce na severu.


Půdy jsou horské, kamenité, jen na málo místech hlinité, vesměs podzolové. Dotvářeny byly ve středověku z lesních půd žďářením. Ke zhoršení stavu těchto půd přispěly nedávné necitlivé zásahy do krajiny meliorací pramenišť, narovnáním toků, rozoráním mezí na svazích a dusáním velkoplošných pozemků těžkou technikou. Eroze koná své. Zemědělský půdní fond zabírá 53% území a lesní půdní fond 30,9%.
Vegetačně přísluší území středoevropské lesní květeně v obvodu květeny sudetské.
V původních lesích převládal buk a jedle a ve vyšších polohách rostla jeřábová smrčina. Od minulého století jsou lesy převážně smrkové a zřídka najdeme jedli, klen a v nižších polohách
jesenický modřín.Všechny lesní porosty v okolí města jsou zařazeny do kategorie hospodářských lesů, pouze v přírodní rezervaci Růžová se jedná o lesy zvláštního určení. Velmi kvalitní je Janovický les, který má předpoklad být vyhlášen genovou základnou pro jedli vzhledem k jejímu vzácnému výskytu a samoobnovovacím schopnostem.
Strálecké údolí, které slouží k rekreaci, zaplňují zdravé lesní porosty. Zvláště níže údolí pokrývají kvalitní smrky a buky s jasany.
Horní hranice lesa dosahuje na východní straně jesenických hřebenů výšky 1250 - 1300 m n.m. Při této hranici lesa byla na tehdejším janovickém panství vysázena kleč. Lesní hospodaření se vyznačovalo vysokou úrovní a to nejen pěstěním stromů, ale také péčí o zvěř, lesními cestami a pěšinami i zakládáním útulen ve vyšších polohách /Josefinka, Alfrédka aj./. Nad hranicí lesa rostou ojedinělé vlajkovité zakrslé smrky, horský jeřáb a jalovec. Hřebeny kryjí horské louky se smilkou tuhou, borůvčím, vřesem a bohatou horskou květenou zastoupenou jestřábníky, náholníkem jednoúborným, koprníčkem, mochnou zlatou, pryskyřníky, sasankou narcisokvětou, šichou, violkou sudetskou aj. Prameniska a žleby hostí mokřadní rostliny, z nichž některé jsou pro svou jedinečnost chráněny. V jižních polohách roste na často zrašelinělých loukách a mezích množství vzácných a chráněných rostlin vstavačovitých, vemeník dvoulistý, lilie zlatohlavá, kosatce, mečíky, suchopýr úzkolistý, zvonek vousatý aj.
Rozsáhlé lesní komplexy i drobné lesíky, keřnaté meze a rokliny poskytují zvěři vhodné životní podmínky. Hojná je zvěř srnčí, jelení i černá. Na hřebenech můžeme spatřit kamzíky, kteří zde byli vysazeni začátkem století. Kromě vzácných druhů hlodavců a rejsků zde žije liška, jezevec, kuna skalní, lasice, hranostaj, kolčava, tchoř tmavý, zajíc, výr, poštolka, jestřáb, krahujec, káně, tetřev, tetřívek, jeřábek a v nižších polohách koroptev. Příhodné podmínky má také čáp černý i bílý, strakapoudi, pěnice modrá, linduška vodní, skorec vodní a další pěvci. Ve vyšších polohách můžeme spatřit zmiji černou a ještěrku živorodou, mloka skvrnitého a čolka horského. V nedávné době se objevili rys, a dokonce i medvěd.
V potocích je význačný pstruh obecný a lipan podhorní, a nechybí zde ani zvláště chráněné druhy ryb - mihule potoční, vranka obecná i pruhoploutvá, střevle potoční.
Jesenické lesy postihují tvrdé podmínky hor. Velké množství sněhu způsobuje lámání vrcholků stromů, větví i celých kmenů zvláště v nepříznivých letech. Projevuje se postižení exhalacemi z dálkových zdrojů. Anemoorografické systémy, které směrují západní větry do určitých proudů, poškozují východní svahy. Tak můžeme spatřit v jinak málo porušených komplexech i "lesní hřbitovy" staletých stromů.
Celá řada pěších i cyklistických tras dává možnost každému seznámit se s nádhernou přírodou, různými zajímavostmi i neopakovatelnými výhledy na krajinu, vesnice i město. Poměrně zachovalý vztah krajinných celků, ekologicky vyvážených společenstev, vyústil v ochranu některých výrazných celků. Od roku 1969 byl celý komplex Hrubého Jeseníku vyhlášen za chráněnou krajinnou oblast. Její hranice se dotýká Rýmařova a prochází Janovicemi. Druhým velkoplošným územím je Přírodní park Sovinecko. Na severozápadě má společné hranice s CHKO Jeseníky, obchází město po čáře rozvodí a zabírá Ondřejov se Stránským. Jižním směrem sahá až po intravilán Šternberka. Přírodní park byl vyhlášen OkÚ v Bruntále v roce 1994.
Chráněná krajinná oblast Jeseníky zabírá 740 km2 převážně Hrubého Jeseníku v okresech Bruntál, Šumperk a Jeseník.
Z přírodovědeckého hlediska byly v nejcennějších částech chráněné oblasti zřízeny rezervace. Nejvýznamnější a také nejnavštěvovanější je Národní přírodní rezervace Praděd. Vznikla
z původních samostatných rezervací: Vrchol Pradědu, Petrovy kameny, Velká kotlina, Malá kotlina, Bílá Opava a Divoký důl. V této rezervaci se vytvořil nejvýznamnější ekosystém holí a horských luk s přirozenými smrčinami v oblasti alpinské hranice lesa, společenstva vrchovišť a skal. Velká kotlina patří bohatstvím flóry k nejvýznamnějším lokalitám střední Evropy.
Přírodní rezervace lze navštívit jen po vyznačených cestách. V chráněné krajinné oblasti jsou vymezeny přírodní parky, kde je pohyb veřejnosti omezen a hospodářská činnost regulována.
Úkolem Přírodního parku Sovinecko je zachovat typický ráz krajiny s významnými přírodními a estetickými hodnotami, lesními porosty a významnými botanickými lokalitami. Nezbytnou součástí je únosné turistické využití, urbanizace a hospodaření v obcích.
Významným doplňkem jsou zvlášť chráněné plochy na sledovaném území Rýmařova. Národní přírodní rezervace Skřítek tvoří sedlové rašeliniště přechodného typu s řídkým smrkovým lesem tundrového charakteru.
V přírodní rezervaci Pstruží potok jsou podmáčené půdy a rašeliniště s rosnatkou, vrbou plazivou a vyskytuje se zde i tetřívek.
Národní přírodní rezervace Skalské rašeliniště je ukázkou vrchoviště s horskými a slatinnými prvky. Typicky vyvinuté bulty a šlengy připomínají severskou tundru s řadou chráněných rostlin - vachtou trojlistou, suchopýrem pochvatým, tučnicí, rosnatkou aj. Rezervace není pro turisty přístupná.
Osou chráněného přírodního výtvoru Rešovské vodopády je Huntava, která pramení na Skalském rašeliništi, proráží napříč pruhy břidlicových skal a vytváří těsnou rokli. Četné peřeje končí vodopádem.
Národní přírodní rezervace Růžová leží v horní části mělkého údolí Růžového potoka. Lesní porosty byly uznány pro sběr osiva, významné prameniště je domovem chráněných druhů rostlin a živočichů.
Chráněné území Janovický les je genofondovou plochou přirozeně se zmlazující jedle.
Zeleň ve městě i místních částech má výrazný ekologický význam. Město chrání řadu starých a významných stromů. Patří mezi ně lípa J.A.Komenského v parku u Domu kultury. Strom mohutného vzrůstu s pamětní tabulkou, byl údajně vysazen roku 1592. Dále buk lesní v Edrovicích je soliterní strom s pravidelnou korunou, vysoký 25 m a stáří 100 let. V Janovicích rostou dvě lípy velkolisté a další v Janušově a Ondřejově. Plochy zeleně, aleje a parky zabírají asi 28 hektarů.
Vodní plochy v městském intravilánu nebo na něj bezprostředně navazující dosahují 9 hektarů.
Uvedené přírodní poměry nevyčerpávají bohatství a různorodost krajinného celku Střechy Evropy. Každý z občanů i návštěvníků může nalézat další krásy a odhalovat intimitu různých míst, koutů i přírodních darů jesenického podhůří. Rýmařovsko je drsné, ale krásné ve všech ročních obdobích.

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.Rymarov.cz

AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) 56, 25.08.2004 v 09:18 hodin
















Fulltext
Copyright 1998-2019 © infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule